Legislativa v oblasti konopí by měla dávat lidem na výběr ...

Organizátor MMM, vydavatel časopisu Legalizace, neúnavný propagátor konopí. Chlap, který má svoji hlavu a nebojí se. Seznamte se s Robertem Veverkou, který měl letos s organizací MMM opravdu problémy. 

Přepis tohoto rozhovoru vznikl až poté, co si Robert pronajal pro kulturní část MMM ostrov Štvanice. „Bylo to naprosto standardní a férové jednání,“ říká věcně nad šálkem kávy. „Prostě jsem jim napsal, že si to chci pronajmout, oni řekli že ano a sdělili mi přijatelné podmínky. A tak to má být!“ Celý rozhovor vznikl ale o zhruba dva týdny předtím, když se ještě nevědělo, zda nějaký Million Marihuana March letos vůbec bude.

V Česku se o legalizaci starají dvě skupiny lidí. Jedny zajímá léčebné konopí, které se s velkými problémy a se spoustou klacků pod nohama pomaličku prosazuje (zatím je v naprosto nepřijatelným stavu), druzí prosazují plnou legalizaci a nic jiného. Dle mého názoru tyto dva směry musí spolupracovat, co vy na to?

Ono to vypadá, že lidé od léčebného konopí jsou mí nepřátelé, já to tak ale nevnímám. Oni se podílí na tvorbě legislativy, která je skvělá v tom, že se léčebné účinky konopí uznaly zákonem. Minimálně pro to promo je to dobrý. Otázkou je ovšem dostupnost toho konopí. A taky je mi trošku proti srsti, když nemám jako dospělý člověk možnost výběru, kde to konopí sehnat. Že je to prostě diktát. V šatičkách demokracie a svobody, ale přesto diktát, kdy musím konopí čerpat z určitých přesně definovaných zdrojů, které jsou svou nabídkou značně limitované. To je jako by mi stát řekl, že si pro chleba můžu chodit pouze do jedné pekárny. Pro mě je to nepřípustné. Já jsem proto, aby si dospělý člověk mohl zasadit kytku na zahradě beze strachu z možné šikany policajtů. A nejsem schopný připustit, aby tady byla legislativa, která na jedné straně proklamuje léčebné konopí zákonem a na druhé straně držela tu stejnou komoditu v ilegalitě. A tlačila především nemocné lidi k tomu, že pokud se nechtějí dostat do konfliktu se zákonem, tak nemají jinou možnost než využít tu neefektivní, drahou a navíc zatím nedostatečně funkční legální cestu. 

Není to ale dáno spíše nedokonalostí té stávající legislativy? Na ní se mimochodem docela tvrdě pracuje…

>>> POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU >>>

No jasně. Bavme se třeba o cenách léčebného konopí, které jsou u nás naprosto nesmyslné. Okolo 300 korun za gram konopí? Na poslední diskotéce v kterýmkoli malým městě si nikdo netroufne takovou cenu požadovat. Na černým trhu v Praze stojí gram konopí okolo 150 korun. Já chápu, že ta legislativa se snaží jít správným směrem, ale proč u nás není také legalizace konopí pro osobní potřebu, teda možnost zasadit, pěstovat, sklidit a držet beze strachu z možného trestního postihu? Stejně jako je to dnes s pivem či vínem?

Ideální model je samozřejmě obojí, mít povoleno samopěstování a paralelně s tím konopí v lékárnách. 

Je to tak. Naše republika je konopná zahrada, a já jsem rád, že na tom má sdružení Legalizace.cz svůj podíl. Konopí by měla být zcela normální a běžná obchodovatelná komodita. Jako třeba brambory. 

Nevede ta cesta ale spíše přes postupné kroky, než přes revoluci? Už jen z kulturních důvodů to může být vhodnější způsob. My dva žijeme v komunitě lidí, u kterých je odpověď jasná, ale většinová společnost na to opravdu ještě není naladěná. (Viz. rozhovor s Ivanem Bartošem a Pyrátem Mořským, pozn. aut.)

No… to je ta salámová metoda, krok po kroku. Pořád se vymýšlí složité blbosti, místo toho, aby se jasně řeklo: legalizace pěti kytek pro vlastní potřebu. Dopsat to do zákona je práce na 10 minut! Místo toho se vymýšlejí nejrůznější legální obstrukce, na kterých se strávily měsíce a které celé úsilí zdržují ještě o delší dobu. Dokud nebude legislativa, která dává lidem na výběr, jak si konopí obstarat, tak je to dle mého diktatura.

Jak ale přesvědčit veřejnost?

Já myslím, že značná část veřejnosti je již přesvědčená. Důležitější je přesvědčit politiky, protože hlásáním pravd pouze od počítače nebo na večírcích se legislativa mění velmi těžko. Já jsem kandidoval například do Poslanecké sněmovny, abych dostal mandát od lidí a s ním spojenou i exekutivní moc. 
I když si nedělám iluze o tom, že jeden člověk s dobrou myšlenkou je pořád málo. Ale minimálně by se o tématu legalizace mohlo mluvit na úplně jiné úrovni, a těžko už by pak někdo říkal: „to jsou ti radikální aktivisti, na ty pozor.“ Teď se snažíme nadále informovat skrze naše mediální kanály veřejnost, to je to, na co máme pozici a co umíme.

Ty dvě věci spolu fungují – veřejnost musí být informovaná a rozhodnuta, protože když nebude, tak legalizaci nikdy politici nebudou chtít neprosadit. 

Bylo by super udělat v tomto směru celostátní referendum, kdyby ovšem možnost takového referenda u nás byla. Existují průzkumy, ve kterých téměř všichni respondenti byli pro legalizaci léčeného konopí a nadpoloviční většina byla i pro úplnou legalizaci. Takže lidi situaci chápou a je jim v principu jedno, jestli má někdo na zahrádce mrkev, papriku nebo konopí.

Vraťme se k Million Marihuana Marchi. Letos je osmnáctý ročník… ty děláš MMM od roku 2007. Jak se ta akce posunula za těch posledních 8 let?

Tehdy když sem začínal, jsme získali zábor veřejného prostranství na pořádání happeningu, do té doby se hrálo jen z náklaďáků. Jinak ta struktura akce je stejná: pokojná a mírumilovná demonstrace, respektive průvod centrem Prahy a následný kulturně-vzdělávací happening. Oslava trávy jako rostliny, který není důvod se bát. V roce 2007 se to naposledy konalo na Letné, pak jsme začali hledat jiný prostor a našli park Parukářka. Ta akce postupně nabývá na síle, intenzitě a počtu účastníků – loni přišlo 7 000 demonstrantů do průvodu, na happening pak okolo 15 000 lidí. 

Nebojíš se toho, že tam vlítnou policajti?

No vždyť oni tam chodí. Protidrogovka, tajní, měšťáci – ti všichni tam jsou a my o nich víme. Zajímá je jaký bude průběh, loni jsme šli přes tři městské části a každá z nich musela vyslat svoje dopraváky. Ať tam klidně zase přijdou. Během celé akce se nic šíleného neděje – je to pokojná záležitost, na rozdíl třeba od průvodu fotbalových fanoušků. Na naší akci je násobně víc lidí, a násobně méně problémů, respektive žádné.

No já si spíš loni říkal, že uvažovat o problémech legalizace ve chvíli, kdy stojím mezi desítkami stánků s konopnými potřebami, je paradoxní. A jestli třeba nepřijde protidrogovka a nezačne to rozhánět a zabavovat, tak jako se to stalo s growshopy.

Tak to by mohli zavřít starostu každého města, kde je vedle sebe Zverimex se semínky konopí v ptačím zobu, obchod s knížkami o konopí, obchod s tabákem kde koupíš dlouhý papírky, a obchod se zahradnickými potřebami. A kdo je pak vinen? Starosta? Prezident? Když má na jednom místě vedle sebe takzvaný ucelený řetězec nabídky, která je podle protidrogovky trestným činem šíření toxikománie? Vždyť ta obvinění proti growshopům jsou celá vycucaná z prstu. To, co se stalo a stále děje growshopům, je normální policejní šikana a rozmach policejního státu. Dneska to jsou growshopy, zítra ukážou na reggae kluby, pozítří na lidi s dlouhými vlasy a jsme tam kde jsme už byli za totality. 

Jak by sis představoval, že by měla konopná scéna vypadat za pět let? 

Měla by se určitě oslavovat legalizace pěstování a držení konopí pro osobní potřebu. A věřím, že do těch pěti let dojde i ke globálním změnám v legislativě konopí. Zkrátka pevně doufám, že budeme v našem úsilí dál, a že budeme z konopí mít minimálně stejný prospěch i radost, jakou lidé měli před výmyslem konopné prohibice.